V
Josemitech se stále plní sny: Kwjet poslal Separate Reality, Kubín se
rozchodil na hajlajnách, Píďa cvičí skoro denně akro s kanaďanama a já
si včera vylezla s polskou lezkyní Basiou na Half Dome. Můžu vám říct,
že to byla makačka: vstávání v 6, 6 mil trek nahoru pod nástup, tam jsme
se dostaly v 11. Dále 8 dýlek (300m) lezení s odlezy 20 metrů. Když
dolezete poslední dýlku, tak nejste na vrcholu...jste
kdesi ve stěně a vrchol ani nevidíte. V topu je tento fakt popsán
drobnou šipečkou s nápisem "slabs forever". Tak jsme s Basiou přihodily
jednu dýlku po vlastním (asi 60 metrů) a už jsme vrchol viděly...byl
daleko. Byly 4 odpoledne. Rozhodly jsme se že tenhle slabs forever už je
choditelný po čtyřech a vrámci ušetření času jsme sbalily lano a
pokračovaly asi půl hodiny lezeckým stylem, který bych nazvala "kočka se
drápe na šikmou střechu". Pak už se slab narovnal tak, že šel jít
vzpřímeně. V 5 jsme stanuly na vrcholu, úplně sami, dvě kočky, co
konečně vylezly na střechu. Slavnostně jsme si označkovaly teritorium
(znám málo vrchulů, které jsou pro holčičí potřeby totoho rázu tak
vhodné). Pak jsme slezly na druhou stranu Half Domu po turistických
kabelech, které jsou na zimu sundané z tyčí a jen tak tam leží na skále.
Takže jsme si krapet zaručkovaly dolů. No a pak nás čekal drobný
trekový návrat dolů (9 mil). V 9 jsme byly zpět v Campu 4. Ušly jsme 24
kilometrů a převýšily se 1400 metrů vzhůru a dolů. Dnes mě bolí nohy a
vůbec celé tělo, ale v životě by mě nenapadlo, že stanu na vrcholku Half
Domu a ještě k tomu sama jen vedle super holky, jakou je Basia. Moc vás
zdravím z téhle kouzelné země, jménem Yosemite valley. Mějte se
krásně:)
Žádné komentáře:
Okomentovat